Ukázky z textu

Václav Michalskij – Sedmnáct levých bot – román – IV. kapitola – ukázka

Předchozí III. kapitola

Schwaber měl oddělenou pracovnu. I když byla velmi malá, tři kroky na šířku a pět na délku, byla vlastní. Toto zákoutí s vysokými benátským okny vydělil loni modrou dýhovou přepážkou z velké společné místnosti účtárny. Byl pyšný na to, že ji získal a pokaždé rád říkával: ‚Zajděte ke mně do pracovny! Budu u sebe v pracovně!‘

Adam věděl od zaměstnankyň kuchyně, že vedoucí provozu Schwaber jí nemocniční jídlo, a navíc se vždycky snaží dostat nejlepší porci. Pokaždé hltá, až mu to padá z pusy. To říkaly kuchařky. Adamovi se hnusil. Co se Schwabera týkalo, ten nemohl Adama vystát, ale, znaje, že se s ním přátelí profesor Nikolaj Arťomovič Nikogosov, rozhodl se nechat Adama na pokoji a nerýpat do něj.

Když Adam otevřel lehké dýhové dveře Schwaberovy pracovny, ten si hrál s malým černým aritmometrem.

„Buďte zdráv, Veniamine Ivanoviči!“ řekl Adam nízko posazeným chraplavým hlasem.

Schwaber si mlčky hrál s aritmometrem.

„Buďte zdráv!“ opakoval Adam hlasitěji.

Jakmile se na něj Schwaber podíval přes brýle, zamručel něco nesrozumitelného a znovu si hrál s přístrojem.

Miťkovy trenýrky ležely na parapetu.

Aby se k nim dostal, musel se nahnout přes Schwaberův stůl.

„Jsem tu kvůli klukovi, vy jste mu trenky…“ začal Adam.

Schwaber náhle oživl, přestal si hrát s aritmometrem. Dvěma prsty, jakože eklhaft, zvedl Miťkovy trenýrky, které ležely na parapetu, křivě se ušklíbl, a obnažil dlouhé matné kovové zuby:

„Vy jste otec? Matka? Dědeček? Když rozbili všechno sklo v kuchyni na kousky, přišel jste je bránit! Když založili oheň za kotelnou, zase jste se jich zastával! Říkám vám, že už toho mám dost!“ Schwaber zvýšil hlas a jeho zuby hlasitě cvakly.

„Mluvíte zbytečně,“ řekl tiše Adam, „takhle to nejde. Kluka ta ostuda zničí. Vy jste nikdy nebyl malej?“

„Byl. Byl jsem kluk. Opravdový dobrý chlapec z dobrých rodičů. Nebyl jsem takovejhle klacek.“

Jak se Schwaber rozčiloval, hodil trenýrky na parapet a ony spadly docela blízko Adama. Ten chápal, že ho nepřesvědčí, a když Schwaber udělal gesto, že rozhovor je u konce a sklonil svoji žilnatou pleš nad aritmometr, Adam se natáhl a vzal trenýrky z parapetu.

„Vraťte to na místo!“ vyskočil zčervenalý Schwaber ze židle. „Dejte to na místo!“

„Nedám,“ řekl klidně Adam a otočil se, aby vyšel z místnosti. Schwaber vyskočil zpoza stolu a upocenými dlaněmi začal chytat Adama za ruce.

„Jdi!“ řekl tiše Adam, ale tak, aby ho Schwaber nechal být.

Jakmile došel ke vchodu, dal trenýrky Feďovi.

„Já vám ukážu! Já to tak nenechám!“ zalykal se z okna Schwaber, ale nikdo ho neslyšel.

Kluci, šťastní ze svého úspěchu, běželi k bazénu. Adam kráčel k sobě do strážního domku a přemýšlel o tom, že by bylo lepší, kdyby se to se Schwaberem obešlo bez hádky. Je to všehoschopný malicherný mizera.

***

Následující V. kapitola